PRACOVNÍ POTÁPĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE do roku 1990
V poválečném období prováděli potápěčské práce především zaměstnanci energetických závodů a hasiči s využitím klasických skafandrů dodaných v rámci pomoci UNRRA.
V šedesátých letech minulého století, po sérii těžkých havárií a smrtelných nehod potápěčů, zrušil tehdejší ministr energetiky a vodního hospodářství potápěčské četyu energetických závodů a ministr vnitra omezil činnost hasičů-potápěčů jen na řešení speciálních úkolů u svého resortu.
Tato situace vyvolala potřebu vypracování předpisů a pravidel upravujících bezpečnostpráce pracovních potápěčů, a tak 1. července 1965 vydává Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství „Pravidla o bezpečnosti práce potápěčů“.
V roce 1968 zřizuje Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství prostřednictvím Ústřední správy vodního hospodářství při tehdejším Ředitelství vodních toků v Praze „Ústřední komisi pro schvalování potápěčských stanic, zabezpečování výcviku a zkoušek způsobilosti potápěčů“.
První profesionální Potápěčská stanice byla zřízena u Ředitelství vodních toků závodu Labe – Vltava (pozdějšího podniku Povodí Vltavy) se sídlem v Praze.
„Ústřední komise pro potápěčské práce“ začíná v té době na základě složení kvalifikační zkoušky udělovat pracovním potápěčům „Osvědčení o způsobilosti pro výkon potápěčských prací“.
V 70. a 80. letech již Profesionální potápěči nebyli schopni plnit zvyšující se objem potápěčských prací, a to především v souvislosti s výstavbou nových hydroelektráren a zajištěním dopravy energetického uhlí po Labi. Z tohoto důvodu bylo umožněno potápěčským klubům Svaz potápěčů Československa pod dohledem Svazarmu provádění potápěčských prací.
Svaz potápěčů Československa měl již tehdy kvalitně vypracované Bezpečnostní i Výcvikové směrnice i dobré technické vybavení, včetně dekompresních komor. V roce 1991 bylo evidováno v Československu 54 potápěčských klubů provádějících potápěčské práce a 540 fyzických osob s oprávněním pro práce pod vodou.
Zpracoval: Miloslav Haták
PRACOVNÍ POTÁPĚNÍ PO ROCE 1990
Zpracoval Miloslav Haták a Josef Dvořáček
Potápěčské práce byly už od minulosti zařazeny jako práce v riziku. Přesto bylo, a je dodnes živnostenské podnikání v oblasti potápěčských prací zařazeno jako volná živnost. To si mnoho osob vykládá tak, že pracovat pod vodou může každý.
Volná živnost v tomto případě znamená jen to, že podnikat v oblasti potápěčských prací může každá osoba při splnění požadavků Živnostenského zákona, ale fyzicky vykonávat potápěčské práce mohla a může jen odborně a zdravotně způsobilá fyzická osoba dle aktuálně platných právních předpisů.
Na základě zařazení potápěčských prací do volných živností došlo od 90tých let k živelnému vzniku několika tisíc „potápěčských živnostníků“ podnikajících bez odborné a zdravotní způsobilosti, a bez dostatečného technického vybavení, ale s vědomím, že mohou konkurovat cenou.
Tyto skutečnosti i to, že když se těmto živnostníkům a různým s.r.o-čkám něco nepovede, tak si na nich stejně nikdo nic nevezme, vytvořily naprosto nerovné podmínky v hospodářské soutěži i neserióznost ve vztahu k obchodním partnerům.
Vzhledem k postupným změnám v legislativě především v oblasti BOZP a pro narovnání podmínek v hospodářské soutěži, bylo nutné vytvořit odpovídající kvalifikace a odbornosti pro pracovní potápění. Dalším úkolem bylo oddělení pracovního potápění od potápění rekreačně sportovního.
Z důvodu zachování stávající sportovně rekreační kvalifikace bronzový odznak CMAS, opravňující k provádění potápěčských prací, rozhodlo prezidium SPČS, na základě doporučení KPP, uspořádat v Pardubicích (27. – 29.09.1991) pro ně proškolení s cílem získat pro novou legislativu odpovídající osvědčení pro potápěčské práce – „Profesní průkaz potápěče“ (PPP). Toto oprávnění mělo do budoucna umožnit realizovat práce pod vodou v profesi „potápěč“ v klubech v rámci SPČS pro tzv. vedlejší hospodářskou činnost, ale také v nově vznikajících profesionálních organizacích.
Následovaly další kurzy organizované SPMaS v Brně, Ostravě a ZPS na Slovensku v Trenčíně a Žilině.
K 31.12.1992 – tedy do ukončení federativního uspořádání ČSFR bylo vydáno celkem 457 Průkazů profesního potápěče Svazu potápěčů Československa s platností 5 let.
V rámci nového státního i organizačního uspořádání dále pracovala KPP v rámci Svazu potápěčů ČR /pro Svaz českých potápěčů (SČP) a Svaz potápěčů Moravy a Slezska (SPMS)/. Stále bylo nezbytné sledovat vývoj legislativy a včas reagovat na změny.
KPP zpracovala projekt „Školy profesního potápění“ (ŠPP) a prezidium SČP podalo žádost na MŠMT ČR o akreditaci.
Proto v roce 1993 založily významné potápěčské firmy a další osoby Sdružení podnikatelů, školitelů a profesních pracovníků v komerčním potápění, která se od roku 1995 přejmenovala na Asociaci profesionálních potápěčů ČR. APPČR sdružila profesionální pracovní potápěče, kteří působili u různých Povodí i pracovní potápěče Svazu potápěčů Československa, později Svazu českých potápěčů a Svazu potápěčů Moravy Slezska.
Dne 06.09.1993 obdržel SČP pověření MŠMT ČR k vydávání dokladů o kvalifikaci pro profesi „Potápěč“ po ukončení rekvalifikace ve smyslu Vyhlášky MPSV ČR č. 21/91 Sb., resp. ve znění Vyhlášky MPSV ČR č. 324/92 Sb. – s platností do 31.12.1996.
V letech 1995 – 1996 proběhlo doškolení profesních potápěčů – po pěti letech. V rámci SČP se zúčastnilo 155 držitelů PPP a v rámci SPMS bylo proškoleno 51 potápěčů s platností na dalších 5 let.
Svaz českých potápěčů ve spolupráci s Asociací profesionálních potápěčů ČR, na základě vzdělávacího projektu a po doložení profesních potápěčských kvalifikací a odborností lektorů získal od MŠMT akreditaci pro vzdělávací program „Škola profesního potápění“ pro rekvalifikační kurz na profesi „Potápěč“. Profese „Potápěč“ byla zařazena do katalogu prací MPSV pod číslem povolání 3004. Do roku 2006 získalo osvědčení o rekvalifikaci pro profesi Potápěč 206 osob.
Ale také se stalo, že podobnou akreditaci získal od MŠMT bez jakékoli profesní potápěčské kvalifikace, jen na základě rekreačních potápěčských kvalifikací „subjekt“, který nejprve vystavil osvědčení sám sobě a potom svým známým a příbuzným potápěčům. Při jednáních APPČR s MPSV, MPO a MŠMT o tom, jak řešit tuto situaci, si objednalo MŠMT vypracovat posudek od zahraničního soudního znalce o stavu odborné úrovně vzdělávacího projektu. Závěr byl s výrazně negativním hodnocením a s doporučením předmětné osobě nejprve absolvovat rekvalifikační kurz u APPČR / SČP. MŠMT ovšem sdělilo, že s tím stejně nic nemůže udělat, ale navrhlo, aby byla vytvořena odborná způsobilost, respektive profesní kvalifikace, která bude bezezbytku splňovat požadavky platné legislativy dle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
Do roku 2006, kdy bylo schváleno NV č. 591/2006 Sb., o BOZP na staveništi, a v příloze č. 3 byly uvedeny podmínky pro provádění potápěčských prací, byly požadavky v oblasti BOZP nejasné a nedostatečné. K dispozici byl pouze § 101 vyhlášky č. 324/1990 Sb., o BOZP a § 114 vyhlášky č. 48/1982 Sb., o svařování a řezání pod vodou.
Zdravotní a odborná způsobilost potápěče
Už od dávné minulosti platily předpisy upravující zdravotní zabezpečení pro pracovníky v přetlaku, dnes upravené vyhláškou č. 432/2003 Sb., o zařazování pracovníků do kategorií prací v riziku.
Zdravotní způsobilost pro provádění potápěčských prací určuje krajský hygienik na základě ohlašovací povinnosti o vzniku práce v riziku ve smyslu vyhlášky č. 432/2003 Sb., o podmínkách zařazování prací do kategorií a dalších právních předpisů.
(zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování – zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách – zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů – vše v aktuálně platném znění)
Odborná způsobilost pro provádění potápěčských prací
Do roku 2011 nebyly jasně stanoveny požadavky na „osobu odborně způsobilou“ pro provádění potápěčských prací.
Dle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, odboru bezpečnosti práce a pracovního prostředí, v dopise ze dne 09.01.2008, není možné uznat odbornou způsobilost „potápěče“ se sportovní, rekreační nebo záchranářskou potápěčskou kvalifikací, kterou vydaly sportovní potápěčské výcvikové systémy nebo složky Ministerstva vnitra ČR – (PČR, HZS ČR) nebo Ministerstva obrany ČR. Za odborně způsobilou fyzickou osobu „potápěče“ ve smyslu NV č. 591/2006 Sb., nelze považovat fyzickou osobu jen s osvědčením o absolvování rekvalifikačního kurzu, bez závěrečného ověření znalostí zkouškou u autorizované osoby pod dohledem autorizujícího orgánu, tedy ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.
V roce 2011 bylo zařazeno povolání „Potápěč“ do Národní soustavy povolání – NSP a vznikly PROFESNÍ KVALIFIKACE „POTÁPĚČ PRACOVNÍ (kód 69-014-H) a POTÁPĚČ OPERÁTOR (kód 69-015-H)“. Tyto profesní kvalifikace bezezbytku splňují požadavky právních předpisů upravujících podmínky pro provádění potápěčských prací. Autorizujícím orgánem pro výše uvedené profesní kvalifikace bylo stanoveno Ministerstvo zemědělství ČR.
V současné době je zásadní právní předpis nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v aktuálně platném znění.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání – Volná živnost – podnikat může každá fyzická osoba po dosažení věku 18 let, která je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná a také se u ní nevyžaduje prokazování odborné.
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání ve znění pozdějších předpisů.
Další související právní předpisy a technické normy
– zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
– zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
– zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
– zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
– zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon
– zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
– zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání
– nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
– nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
– vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií
– vyhláška č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky
– vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách
– vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení – § 114 svařování a řezání pod vodou
– vyhláška ČBÚ č. 447/2001 Sb., o báňské záchranné službě
– ČSN EN ISO 156 18 -1 (050720) Svářeči potápěči pro hyperbarické svařování za mokra
– vyhláška č. 19/1979 v platném znění,
– nařízení vlády 378/2001 Sb., včetně příloh ČSN ISO 12480-1
– ČSN ISO 8792, ČSN ISO 9926-1 výcvik jeřábníků
– ČSN 05 0705 – ZP 311-2 1.1 – zaškolení pro pálení kyslíkem
Zpracoval: Miloslav Haták 8-2023
Informace o činnosti Školy profesního potápění (ŠPP) – Zhodnocení dosavadního působení ŠPP
Vypracoval pro prezidium SČP konané dne 21.9.2006 – Josef Dvořáček, předseda KPP SČP
V letech 1989-1990 vznikla nutnost dát do souladu dosud platné směrnice Svazu potápěčů Československa (SPČS ) pro provádění potápěčských prací s nově připravovanou státní legislativou.
Do té doby SPČS, resp. jeho Komise komerčního potápění (KKP) registrovala 54 klubů, zabývajících se pracovním potápěním. Tato hospodářská činnost byla v klubech umožňována na základě povolení Ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva průmyslu a obchodu, které obdržela tehdejší řídící instituce SPČS – Svazarm.
Jednalo se o celkem o 540 potápěčů, držitelů tehdejšího kvalifikačního stupně „C“ – „Bronzový odznak“, který byl předpokladem pro provádění této činnosti.
Na zasedání KPP ve dnech 26. – 27.04.1991 byla zhodnocena situace k připravovaným změnám resp. novelám veřejné správy a legislativy (viz Vyhláška MPSV č. 21 ze dne 07.01.1991 o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců a dále Vyhláška MPSV č. 324).
KPP dále poukázala na nutnost sladit náplň výcviku profesních potápěčů k legislativě evropských států. Podala informaci o obsahu výcviku a podmínkách při udělování kvalifikačních stupňů britských potápěčů v návaznosti na britský zákoník práce z r. 1981
a stejně o podmínkách výcviku a kvalifikace u americké NAUI.
Z důvodu zachování stávající kvalifikace držitelům bronzových odznaků rozhodlo prezidium SPČS, na základě doporučení KPP, uspořádat v Pardubicích (27.- 29.09.1991) pro ně proškolení s cílem získat pro novou legislativu odpovídající osvědčení pro potápěčské práce – „Profesní průkaz potápěče“ (PPP). Toto oprávnění mělo do budoucna umožnit realizovat práce pod vodou v profesi „potápěč“ v klubech (v rámci SPČS) pro tzv. vedlejší hospodářskou činnost, ale také v nově vznikajících profesionálních organizacích.
Následovaly další kurzy organizované SPMaS v Brně, Ostravě a ZPS na Slovensku v Trenčíně a Žilině.
K 31.12.1992 – tedy do ukončení federativního uspořádání ČSFR bylo vydáno celkem 457 Průkazů profesního potápěče Svazu potápěčů Československa s platností 5 let.
V rámci nového státního i organizačního uspořádání dále pracovala KPP v rámci Svazu potápěčů ČR /pro Svaz českých potápěčů (SČP) a Svaz potápěčů Moravy a Slezska (SPMS)/. Stále bylo nezbytné sledovat vývoj legislativy a včas reagovat na změny.
KPP zpracovala projekt „Školy profesního potápění“ (ŠPP) a prezidium SČP podalo žádost na MŠMT ČR o akreditaci.
Dne 06.09.1993 obdržel SČP pověření MŠMT ČR k vydávání dokladů o kvalifikaci pro profesi „Potápěč“ po ukončení rekvalifikace ve smyslu Vyhlášky MPSV ČR č. 21/91 Sb., resp. ve znění Vyhlášky MPSV ČR č. 324/92 Sb. – s platností do 31.12 1996.
V letech 1995-1996 proběhlo doškolení profesních potápěčů – po pěti letech. V rámci SČP se zúčastnilo 155 držitelů PPP a v rámci SPMS bylo proškoleno 51 potápěčů s platností na dalších 5 let.
V r. 1996 vydává MPSV ČR katalog prací podle povolání a stupňů, kde ve stati „30 vodní hospodářství“ je uvedena profese „potápěč“ s charakteristikou povolání (číslo povolání 3004).
(Tento katalog nahradil „Jednotný katalog prací“ z r. 1991).
Původní představa vedení SPČR a KPP vést výcvik ŠPP podle obsahové náplně v celoročním rozsahu se ukázala jako nereálná, zejména k potřebě vytvořit k tomu speciální profesionální techniku.
Byla proto zvolena forma individuelního intenzivního studia, kombinovaného s praktickou výukou při praktické činnosti na vodních dílech – v délce jednoho školního roku, tj. 10 měsíců. Umožnila to součinnost mezi SČP a profesionálními firmami v ČR, kde probíhá praktická část výcviku. Garance výuky je realizována „Asociací profesních potápěčů ČR“.
Dnem 02.03.1998 je – s platností do 02.03.2001 obnovena akreditace SČP k vydávání dokladů o kvalifikaci pro profesi „potápěč“. V roce 2000 s pověření SČP pozvala KPP všechny držitele profesního průkazu (PPP) k doškolení. Jednalo se o rozšíření obsahové náplně ŠPP dle požadavku MŠMT ČR. Absolvovalo celkem 112 držitelů PPP a v souladu s podmínkami jim bylo vydáno „OSVĚDČENÍ“ s trvalou platností.
V témže roce byl realizován a ukončen řádný celoroční kurz 1999-2000, vyškoleno celkem 7 uchazečů.
Bylo jim vydáno PPP a „OSVĚDČENÍ“ s trvalou platností. K 31.12.2000 bylo SČP vydáno celkem 119 „OSVĚDČENÍ“.
Obnovení akreditace SČP získal dále pro období 2001-2004. Vzdělávací cyklus profese „potápěč“ 2001-2003 byl uzavřen týdenním soustředěním na semináři v Chomutově (12. – 17.01.2004). Absolvovalo celkem 10 uchazečů ŠPP. Bylo jim vydáno PPP a „OSVĚDČENÍ“ s trvalou platností. K 17.01.2004 registruje SČP celkem 129 držitelů „OSVĚDČENÍ“ s trvalou platností a profesních průkazů pro profesi č. 3004 „POTÁPĚČ“.
Na období od 29.01.2004 do 29.01.2007 má SČP opět obnovenou akreditaci MŠMT ČR pro profese „potápěč“ a „instruktor potápění“.
Do studijního cyklu ŠPP „potápěč“ bylo přihlášeno 6 uchazečů. Neukončili včas praktickou část programu ŠPP a proto nebyl cyklus ukončen zkouškami. Náhradní termín ukončení lze předpokládat v r. 2007.
KPP (nyní jako Komise pracovního potápění) SČP na společném zasedání s Radou Asociace profesionálních potápěčů ČR dne 15.09.2006 zaujala stanovisko – doporučuje se prezidiu SČP požádat MŠMT ČR o pokračování akreditace na další období od ledna 2007 pro profese „potápěč“ v systému ŠPP a „instruktor potápění“ pro činnost SČP a SPMS v oblasti výchovy potápěčů dle výcvikového systému CMAS.
Josef D v o ř á č e k, předseda KPP SČP